Vánoce jsou svátky nerozlučně spojené s křesťanskou civilizací. Jsou oslavou narození Ježíše Krista – příchodu Spasitele. Slovo „Vánoce“ pochází z německého „Weihnachten“ wīha – (světit) a Nacht (noc) – svaté noci.
Původ slavení Vánoc můžeme hledat ale i v pohanství. Pohané totiž věřili, že jejich bůh Slunce se každým rokem znovu narodí. A za dobu zrození boha Slunce považovali právě noc z 24. na 25. prosince. Všimli si, že slunce po této noci začíná na obzoru stoupat každý den výš a výš. Pro ně tajemný úkaz si proto vysvětlovali jako růst nově narozeného slunečního dítěte. Noc z 24. prosince proto považovali za svatou noc.
V křesťanském světě se od 4. století slaví 25. prosince jako den Ježíšova narození. Je ale třeba zmínit, že na tomto datu neexistuje shoda, některé prameny uvádí jako datum Kristova narození 6. leden, podle jiných výpočtů se narodil až na jaře: 28. března, 2. dubna, 19. či 20. dubna. Prakticky však na přesném datu v podstatě nezáleželo. Církev byla totiž zajedno v tom, že přesné datum není známo.
Datum 25. prosince má s největší pravděpodobností původ v oslavě Velikonoc. Prostým výpočtem si pomohl např. spis De solsticiis et aequinocibus z poloviny 4. století, který klade datum Velikonoc k 25. březnu. Zároveň je toto datum ztotožněno s datem Kristova vtělení (početí). Připočteme-li devět měsíců, dostaneme se k datu 25. prosince.
Předzvěstí samotných Vánoc je Advent (z latinského slova „adventus“ nebo-li příchod). Advent je čtyřtýdenní předvánoční doba, během které si věřící připomínají blížící se oslavu Kristova narození, ale také začátek nového církevního roku.
Štědrý večer, který v Čechách považujeme za hlavní článek vánočních oslav, do křesťanských Vánoc jako takových ve skutečnosti nepatří. Končí jím doba adventu spojená s postním obdobím. I proto má štědrovečerní večeře slavnostní ráz, byť je ještě složena z postních jídel.
Vánoční svátky začínají dnem narození Páně, tedy 25. prosince. Tento den je nazývaný jako Boží hod vánoční, v občanském kalendáři označený jako „1. svátek vánoční“. Druhý svátek vánoční připadá na 26. prosince, kdy se slaví svátek sv. Štěpána, prvomučedníka, který jako první podstoupil smrt a dosvědčil tak svou víru v Ježíše Krista.
Další důležitý den připadá na 6. ledna, kdy se slaví slavnost Zjevení Páně nebo-li svátek Tří králů. Ti se podle tradice přišli poklonit právě narozenému Ježíšovi do Betléma a přinesli mu dary. Původně se mělo jednat o mudrce, ale tradice z nich později udělala krále a jejich počet stanovila na tři. Neděli následující po slavnosti Zjevení Páně se slaví Křest Páně, kterým vánoční období v rámci církevního roku definitivně končí.
Vánoce jsou nejdůležitějšími svátky i pro nekřesťany, pro mnoho lidí jde o nejkrásnější svátky spojené s rodinnými setkáními, zklidněním a určitým bilancováním před příchodem nového roku. Řada vánočních zvyklostí a tradic se proto dodržuje i v ateisticky založených rodinách, na tradiční půlnoční mši vyrážejí do kostelů i lidé, kteří sem jinak po celý rok nezavítají.